1/ Města plánují města, obce plánují obce, stát se soustředí na své priority

Dnes není při plánování jasné, kdo rozhoduje – a kdo za co odpovídá. Plánování měst a obcí musí plně přejít na města a obce. Stát tím získá prostor pro činnosti, které mu opravdu přísluší. Namísto řešení detailů na lokální úrovni se bude stát moci lépe soustředit na plánování klíčových investic a staveb důležitých pro celou zemi, hlídat jejich soulad s plány měst a obcí, garantovat zákonnost, shromažďovat a poskytovat data a odbornou pomoc.

2/ Různá pravidla podle velikosti a potřeb měst a obcí

Malá obec má jiné možnosti, potřeby i tempo než velké město – a navrhovaný systém s tím konečně počítá. Města tak budou moci naplno využívat svůj potenciál, fungovat jako motory ekonomiky země a pomáhat tím plnit státní kasu. Malým obcím zase systém pomůže udržet jejich charakter a chránit okolní krajinu a nebude je nutit pořizovat složité plány, které nepotřebují. Místo jedné šablony pro všechny tedy přichází flexibilní systém, který nechává více prostoru místní zkušenosti, potřebám a znalosti území. Nemůžeme všem obyvatelům Česka nasadit velikost trička M.

3/ Propojení plánování s financemi

Plánování musí být propojeno s ekonomikou. Rozvoj bez peněz a bez motivace je iluze. Když se výstavbou například zhodnotí pozemky, obce budou moci část hodnoty vybrat zpět. Výnosy pak mohou využít třeba na stavbu školy, opravu ulice nebo parku. Zvýší se tak motivace vedení měst a obcí něco reálně měnit, aktivně plánovat a rozvíjet. To dnes téměř chybí. Obce a města jsou dnes za rozvoj v podstatě trestány, jelikož jim výstavba nových bytů a podniků generuje více nákladů než příjmů. Je nutné, aby příjmy z rozvoje pocítily i místní rozpočty.

4/ Plán a strategie v jednom

Nově bude plán promítat do území strategické cíle obce – třeba dostupnost bydlení, výstavbu škol nebo úpravy ulic a parků v rámci boje s klimatickou změnou, a bude zároveň provázaný s realistickým ekonomickým plánem. Přestane tak být jen restriktivní mapou, co se kde smí a nesmí stavět, ale bude fungovat jako aktivní nástroj pozitivních změn. Navíc bude umět flexibilně reagovat na aktuální potřeby a výzvy. Dnes chybí školy, zítra mohou chybět hřbitovy a pozítří třeba prvky, které dnes ještě ani neznáme.

5/ Rychlejší a kvalitnější výstavba

Tam, kde to dává smysl a kde je shoda na případném rozvoji, se plány posunou rychle kupředu bez nutnosti čekání na změnu v nadřazených plánech. Plány budou dál závazné, ale už ne pouze svazující. Kde bude potřeba, vzniknou detailnější plány, například na brownfieldech. Obce i investoři tak předem uvidí, co kde smí být, bez nejistoty nebo čekání na výklad úřadů.

6/ Veřejné zájmy se sladí včas, rozhodnutí je v rukou obce

Chráníme krajinu, památky, vodu… ale třeba zajištění bydlení potřebným nebo podpora maloobchodů mezi veřejnými zájmy úplně chybí. Stát navíc může jeden záměr zároveň podporovat i blokovat. Záleží, který úřad se zrovna vyjadřuje. Chybí řešení, jak dát všechny tyto zájmy v předstihu dohromady. A také někdo, kdo bude mít odpovědnost finálně rozhodnout. Nový systém zajistí, že veřejná správa nebude jen pasivně sbírat připomínky, ale bude aktivně hledat vyvážené řešení.

7. Výstavba ve městě, ochrana krajiny za jeho hranicemi

Dnes stavíme málo a když už, tak často na nevhodných místech v krajině za městem. Nově proto rušíme navrhované, ale nevyužité rozvojové plochy, které byly v plánech i přes 10 let a nic se na nich neděje. Novou výstavbu směrujeme tam, kde podle dat a analýz dává smysl. Tedy tam, kde už existuje infrastruktura a dobrá dostupnost – ne do polí a krajiny. Tím zvyšujeme kvalitu života i kvalitu prostředí, ve kterém žijeme. Navíc je to doopravdy udržitelné – ekonomicky, ekologicky i sociálně.